Setkání notofilů
– Prštice u Brna, 13. – 14. 9. 2014
Když se po loňském zasedání Notosekce rozhodovalo o tom, kde
bude příští setkání notofilů, byly dvě volby. Rozhodovalo se
mezi Prahou a Brnem. Uspořádat setkání nakonec připadlo naší
brněnské
organizaci. Bylo to snad také proto, že naše brněnská
organizace v letošním roce slaví devadesáté výročí svého
založení a druhým důvodem snad také to, že náš předseda p.
Stanislav Stuchlík je také předsedou Notosekce a jeden
z největších odborníků na tento rod v Evropě a tím
samozřejmě i u nás.
|
Z jednání Notosekce v Pršticích u Brna
(foto P. Kaloč) |
Poté, co byl dohodnut
termín, začalo hledání místa, kde toto setkání
uspořádat. Padl návrh na Prštice u Brna, kde je velká
sportovní hala s přilehlými salónky, možností slušného
ubytování a stravování za přijatelné ceny. Vše bylo
dohodnuto Standou Stuchlíkem, a tak se mohli 12. 9. 2014
v odpoledních a podvečerních hodinách začít sjíždět a
scházet první účastníci tohoto setkání. Vlakem dorazili
čtyři účastníci, se kterými jsem se po osmnácté hodině
setkal na místě. Čekali jsme na další účastníky, ale
jako mnohokrát předtím a v jiných případech zaúřadovala
nepředvídaná „zácpa“ na nejoblíbenější dálnici v ČR, na
D1. Další účastníci tohoto setkání a neformálního
posezení dorazili těsně před dvacátou hodinou. Již
z prvních kontaktů bylo zřejmé, že se sešla veselá to
parta notofilů, které není žádný humor cizí, a tak bylo
o zábavu postaráno až do pozdních večerních hodin.
V sobotu 13. 9. 2014 byl
naplánovaný den plný přednášek. Po krátkém zahájení a
zvolení staronového výboru mohly přednášky započít. Prvním
přednášejícím byl německý host a předseda
Internota
p. Norbert Gerloff. Započal přednášku o rostlinách kolem
Notocactus ottonis (Paucispini). Jeho přednáška
byla velmi poutavá, doplněná spoustou obrázků jak z nalezišť
těchto rostlin tak i rostlin kulturních a nejenom z jeho
sbírky. Obrázky byly velmi zdařilé a bylo na nich možnost
dobře pozorovat rozdíly rostlin z různých nalezišť a i malé
odlišnosti ze sbírkových kytek. Jako tlumočník se
profesionálně tlumočení zhostil člen našeho brněnského
spolku p. ing. Karel Tenk. Karel tlumočil nejenom tuto
přednášku, ale i přednášky ostatní, které měl p. Norbert
Gerloff. Norbert Gerloff po přetlumočení zodpověděl
profesionálně všechny otázky, které na něho byly přítomnými
kladeny. Je až neuvěřitelné, jak velký areál tyto rostliny
obývají, kde jsou domovem. Největší areál rozšíření je
v jižní Brazílii, Uruguayi, menší množství těchto rostlin
zasahuje do Paraguaye a nepatrný výskyt je v Argentině.
|
Zleva L. Berka, K. Tenk, N. Gerloff
(foto P. Kaloč) |
Druhým přednášejícím byl
náš předseda p. ing. Stanislav Stuchlík, který se
zaměřil na systematiku Notocactus arechavaletae.
I tato přednáška byla doplněna skvostnými obrázky
rostlin na jednotlivých nalezištích a velmi
vyčerpávajícími odbornými informacemi o tomto druhu a
jeho odlišnostech na různých nalezištích v jejich
domovině. Bylo až s podivem, jak se přednášející dokázal
v této problematice orientovat a poutavě vyprávět o pro
mě nepatrných rozdílech, které jsem já, laik, ani
nepostřehl.
Další v pořadí, již třetí přednáška sobotního dne, byla
o Notocactus langsdorfii a jeho některých
souputnících na nalezišti. Tuto přednášku měl opět náš
německý host a stejně tak jako první přednáška i tato
byla na velmi vysoké profesionální úrovni. Je znát, že
náš host navštívil lokality rodu Notocactus již
mnohokrát a jejich studiu věnoval nemalou část svého
života. Byl nám představen tento velmi zajímavý druh
z rodu Notocactus. Přednáška byla doplněna
nádhernými i detailními obrázky jak tohoto druhu, tak
i druhu Notocactus uebelmanianus a rostlinami
z rodu Frailea, které jsou na některých
nalezištích společnicí tohoto notokaktusu. Opět byly p.
Gerloffem zodpovězeny vyčerpávajícím způsobem všechny
kladené otázky. Z jeho snímků bylo patrné, že je ke
škodě nepěstovat kaktusy tohoto rodu.
Již čtvrtou přednášku o rodu Notocactus,
tentokrát jako o rodu Wigginsia, měl předseda
Společnosti českých a slovenských kaktusářů p. ing.
Jaroslav Vích. Věnoval se průřezu tohoto rodu,
nalezištím a odlišnostem jednotlivých druhů a forem.
Velmi veselá a úsměvná situace nastala při diskusi
o zařazení jednotlivých druhů mezi Standou Stuchlíkem,
Norbertem Gerloffem, Lubomírem Berkou a přednášejícím.
Každý z nich měl nějakou výhradu k zařazení a nemohli se
nakonec dohodnout, jak by to správně být mělo. Ovšem
vrcholem této diskuse bylo prohlášení Norberta Gerloffa,
který pravil: „Měl jsem na toto téma diskuzi s jednou
italskou kaktusářskou, a když jsem viděl jak a co k čemu
přiřazuje, řekl jsem jí, že je to, jakoby chtěla spářit
krávu s prasetem.“ V tomto okamžiku propukli účastníci
přednášek v bouřlivý smích. Dále už potom probíhala
přednáška p. Vícha na vysoké profesionální úrovni,
provedl nás nalezišti těchto rostlin a jejich variační
šíří. Jeho vynikající obrázky byly třešničkou na
pomyslném dortu. Velmi zajímavé byly obrázky a informace
o rozšíření rodu Wigginsia v Kolumbii. Zde jsou
tyto rostliny trochu odlišné od těch, které rostou
v Brazílii a Argentině. Kolumbijské rostliny jsou zřejmě
vystavěny extrémnějším podmínkám, jejich epidermis je
zbarvena do ruda a některé byly částečně popáleny.
Přednášejícímu patří dík za tuto přednášku.
Pátá přednáška byla o ekologických změnách v pampě. Zde
je nutno podotknout, že změny jsou nejenom v pampě, ale
i v naší domovině a s těmito negativními změnami se
setkáváme dnes a denně. V domovině kaktusů bylo
z obrázků patrné, že v některých oblastech s velkým
výskytem těchto rostlin může během krátké doby (5 až 10
let) nastat taková změna, že zde kaktusy neporostou
vůbec. Je to způsobeno hlavně nadnárodními společnostmi
z USA a Austrálie, které si zde ve velké míře
pronajímají obrovské půdní plochy a na nich vysazují
eukalypty a sóju. Je to stejný mor jako u nás řepka
olejná. Dalším extrémem, který byl přednášejícím
prezentován, byla výstavba obrovských větrných
elektráren v Uruguayi. Zdejší větrné elektrárny by měly
podle informací N. Gerloffa zajistit 100% soběstačnost
v potřebě elektrické energie této jihoamerické země.
Nabízí se otázka: Co budou dělat, když nebude foukat
vítr???????????
V podvečerních hodinách započal svoji přednášku Standa
Stuchlík na téma Notocactus leninghausii var.
minor. Ve své přednášce nám Standa představil velké
rostliny v přírodě. Bylo zajímavé vidět, v jakých
podmínkách tyto kaktusy rostou. Většina z těch, které
jsme viděli, rostla ve štěrbinách skal a kamenů, kam
v průběhu času navál vítr listí, odumřelé zbytky
rostlin, ze kterých se vytvořil humus a zde mohla semena
těchto rostlin vyklíčit. Rostliny rostou, jak bylo
z obrázků patrno, ve velmi vlhkém prostředí, ve
společenství jiných rostlin, travin a mechů. Zajímavé
bylo, že starší rostliny visely svým tělem dolů a až
v určité velikosti se jejich temena začala zase stáčet
nahoru směrem k obloze. Tyto rostliny připomínaly
dědečkovu fajfku. Při dotazu na Standu, jaký je rozdíl
mezi var. minor a nominátní varietou, bylo
řečeno, že Standa podstatný rozdíl nevidí. Údaje prvních
nálezců byly, že zmíněná varieta se od nominátní variety
má lišit délkou trnů, ale dlouhotrnné rostliny Standa
nikde v přírodě nenašel.
Poslední přednáškou celého sobotního cyklu, byla
přednáška p. ing. Lubomíra Berky o rodu Frailea.
Na toto téma jsem již viděl několik přednášek pana Berky
a vždy se mně líbily. Nebylo tomu jinak ani tentokrát.
Přednášející nám představil druhy tohoto rodu, které
jsou domovem v Argentině. Na obrázcích byly představeny
překrásné rostliny tohoto rodu, rostliny, které můžeme
řadit k jihoamerickým miniaturám. Byly zde prezentovány
rozdíly mezi druhy, které rostou v Argentině a mezi
stejnými druhy rostoucími jinde. Z toho, co nám všechno
přednášející o těchto rostlinách a o biotopu, kde
rostliny rostou, řekl, bylo patrné, že se tímto rodem
pečlivě zabývá a studuje. Jak sám v přednášce řekl, je
ve spojení s pěstiteli těchto rostlin po celém světě,
spolupracuje s nimi a občas získá i nový pěstební
materiál. Jeho přednáška byla poutavá, se spoustou
zajímavých obrázků a komentářů. Je škoda, že se
pěstování těchto miniatur nevěnuje více kaktusářů.
I nové objevy, či naleziště spadají spíše do náhod a to
když gymnofilové po svých toulkách Argentinou náhodně na
tyto rostliny narazí. Touto přednáškou skončil sobotní
přednáškový cyklus a po dobré večeři se rozběhla opět
diskuse a zábava.
Při večerním posezení, které se protáhlo do pozdních
hodin, nás navštívili místní stárci, kteří nás přišli
pozvat na probíhající hody. Bylo to milé pozvání, ale
protože nám chyběly tanečnice, nenechali jsme se
zviklat. Na závěr bych chtěl poděkovat pracovnicím
místní kuchyně, které se o nás velmi dobře staraly a
připravovaly nám chutná jídla. Je jenom škoda, že se na
toto setkání nepřišlo podívat více brněnských členů,
kteří to měli doslova za humny. Kdo ví, kdy se zase
brněnským taková příležitost naskytne. Z našich členů se
přišli podívat pánové: Radek Čech, Martin Hotárek,
Vladimír Křivánek a František Hejlek.
|
Ve sbírce manželů Čechových (foto S.
Stuchlík) |
Neděle jako obvykle
patří návštěvám okolních sbírek. Po snídani jsme před
devátou vyrazili na návštěvu k manželům Čechovým, kteří
bydlí v obci Hlína. Mají zde pěkné pěstební zařízení
v podobě pařeništních stolů, ve kterých jim prospívají
rostliny jak z čeledi Cactaceae, tak i ostatní
sukulentní rostliny, které jsou doménou paní domu.
Zatímco paní má ráda „zelíčko“, Radek se věnuje ve velké
míře gymnokalyciím a ferokaktusům.
|
Pohled na kaktusy J. Kašparovského (foto
P. Kaloč) |
Další návštěva byla
v mojí malé sbírce, kterou nemám nijak specializovanou,
ale mezi mé nejoblíbenější patři mamilárie, zejména
z podrodu Dolichothele. No a už jsme vyjížděli na
další štaci, kterou byla sbírka p. MUDr. Jana Machálka
v Olbramovicích. Pan doktor je zejména specialistou na
rod Gymnocalycium a rostliny v jeho nevelké
sbírce cca 14 m2 jsou jako malované. I jeho
znalosti z historie tohoto rodu jsou nepřeberné.
|
O. Chloupek ve svém skleníku (foto S.
Stuchlík) |
Poslední sbírkou, kterou
jsme navštívili, byla sbírka p. prof. Oldřicha Chloupka
v Želešicích. V téměř nově vybudovaném skleníku se
nachází obrovská spousta krásných kaktusů a sukulentů.
Jenom jejich výčet by zabral nejméně jednu stránku. Je
vidět, že p. Oldřich Chloupek věnuje svým kytkám spoustu
volného času a dopřává jim dostatek prostoru ke zdárnému
vývoji a růstu.
Na závěr bych chtěl poděkovat přednášejícím,
tlumočníkovi a majitelům sbírek, které jsme měli možnost
navštívit. Setkání Notosekce 2014 skončilo, ať žije
setkání v roce 2015 v Lipníku nad Bečvou.
Jaroslav
Kašparovský
kasparovsky.jaroslav(zav)email(t)cz
www.kaktusy-adenia.wz.cz
|