Notofilové
se na skok vrátili zpět ke kořenům - 21. srpna
2010, Zlín
Téměř na den přesně a na to samé místo se sešli notofilové sdružení
v Notosekci se sídlem v Kroměříži, aby uskutečnili svoji každoroční
výroční členskou schůzi. Je tomu právě čtyřicet let, kdy v tehdejším
Gottwaldově (pro mladší = dnešní Zlín) byla z rozhodnutí
celorepublikové konference Svazu českých kaktusářů vytvořena
samostatná specializovaná sekce zabývající se problematikou velkorodu Notocactus ve smyslu Bauxbaumova tehdejšího členění.
U kolébky nově vzniklé Notosekce stáli pánové Janoušek a Dont, kteří
ve vedení pracovali až do své smrti. U té pomyslné kolébky stálo
také množství odhodlaných členů a milovníků rodu Notocactus,
Eriocactus, Wigginsia, Brasilicactus a
Brasiliparodia. V určitou chvíli se jejich stav pohyboval v
množství oscilujícím okolo číslice 200. V průběhu činnosti Notosekce
prošlo evidencí na několik stovek zájemců, krátkodobých členů i členů vážně se o práci v sekci zajímajících. Dnes je z toho docela
tlustý šanon přihlášek svědčící jednak o velkém zájmu o rod jako
takový, jednak o kolektivní práci. Upřímně řečeno, tehdejší doba
podobné spolkové činnosti docela přála. Nebylo příliš mnoho
možností, jak se podělit se svými výsledky, zkušenostmi a problémy.
Notocactus
mammulosus var. roseiflorus
V roce 1970 to byl velký sál v Kině Družba, který byl součástí
tehdejšího hotelu Družba, nyní je sál opuštěný a hotel se
osamostatnil a poskytuje služby pod jménem Sole. To jen tak na
vysvětlenou, jak to bylo tehdy a jak to bylo dnes. V salonku Hotelu
Sole se podle prezenční listiny sešlo nějakých 21 účastníků a k tomu
několik jednotlivců, kteří se neprezentovali a jen se schůze
zúčastnili. Pro plnost a historický zápis upřesňuji, že výroční
členská schůze byla svolána na sobotu 21. srpna 2010, tedy v den
dalšího – možná ne tak příjemného výročí.
V prvním vystoupení zahájil schůzi předseda Stanislav Stuchlík.
Předně všechny zúčastněné přivítal a poděkoval jim za účast.
Vzpomněl čtyřicátého výročí od založení a vzniku Notosekce. Následně
na to přednesl hodnotící zprávu o činnosti Notosekce za období mezi
poslední výroční členskou schůzí konanou v Lipníku nad Bečvou a dnešní schůzí. Hlavním počinem je zachování
existence sekčního časopisu Minimus a to i
přes řadu nepříznivých skutečností – hlavně nedostatek písemných
příspěvků z členské základny. O této bolesti je možné si ale přečíst
v každém hodnotícím článku z výročních schůzí posledních několika
let. Břemeno redakční činnosti včetně článků leží na předsedovi.
Plán práce na příští roční období se nijak
neliší od předchozího. Vychází ze střízlivého odhadu možností,
které Notosekce v příštím období bude mít. Hlavní důraz klade na
vydávání Minimusu, svolání výroční
členské schůze a řádné vybrání členských příspěvků – jediného toho
zdroje pro financování chodu
Notosekce. Sponzoři se jaksi v poslední době nevyskytují a řekněme
si upřímně, Notosekce není pro
sponzory zas až tak atraktivní subjekt, do kterého by byli bývali
vkládali své náklady. S financemi souvisí
zpráva pokladní, popisující hospodaření organizace. Tu přečetl
hospodář Jaromír Dohnalík, dlouholetý
pečovatel o společný groš. V pokladní zprávě se uvádí:
Stav
na začátku období: 14 164,60 Kč
Příjmy: 9 010,10 Kč
Výdaje: 12 198,00 Kč
Zůstatek: 10 976,60 Kč
Největší položku příjmů představují vybrané členské příspěvky,
největším výdajem jsou náklady spojené s tiskem Minimusu (9 879 Kč)
a distribucí (poštovné 1 837 Kč). Stav členské základy nyní čítá 53
členů (kde jsou ty dvě stovky z dob někdy před třiceti, pětatřiceti
léty?), z toho ze Slovenska je jeden a z jiných států tři. Zprávu
pokladní a jiné informace potvrdil Bohdan Hiekisch – šéf revizní
komise. Činnosti výboru včetně oblasti hospodaření s finančními
prostředky vyslovil absolutorium, které lze chápat jako morální
ocenění práce zúčastněných funkcionářů.
V následujícím výstupu informoval host – Oldřich Novák z Košic o existenci kaktusového fóra, které je zavěšené na Internetu a do
něhož lze volně vstupovat a účastnit se tak veřejné diskuse nad
kaktusářskými tématy. Jak mi později upřesnil přítel Jiří Kolařík,
jsou to tyto webbové stránky:
http://kaktusyforum.ic.cz/index.php
http://cactus.rastislav.net/forum/index.php?sid=1ac1b448a680cdd7f331cb037e016a55
Jako další zahraniční host vystoupil s gratulací k čtyřicátému
výročí pan Norbert Gerloff z Německa. Ve svém příspěvku se zmínil
také o životaschopnosti notofilských časopisů v ČR a Německu – Minimusu a Internoto. V úsměvném tónu se pokusil o věštbu, že
existence těchto dvou účelových pracovních časopisů je odvislá od
existence jejich hlavních přispívatelů. Měl na mysli př. Stuchlíka u nás a sama sebe v Německu. Zdá se, že problémy s pravidelným
vydávání jakýchkoliv periodik jsou vždy spojeny s řadou příčin, z nichž asi ty největší plynou z nedostatku publikačního materiálu.
Součástí schůze bylo také zvolení legitimního distributora sekčního
časopisu resp. ostatní případné literatury. Jednomyslně byl zvolen
přítel Luboš Berka, který tuto práci vykonával už dříve, po odchodu
přítele Vyhnalíka a suplování samotného předsedy. Nyní je Berkova
činnost posvěcena souhlasem na výroční členské schůzi sešlých členů
a má tedy platnost. Ne, že by o podobnou práci byly tahanice, ale
pořádek musí být, aby se stanovám Notosekce dostalo zadost. Schůze
dále potvrdila, že i pro rok 2011 zůstává členský příspěvek na výši
120 Kč (šlechetným dárcům se strop nestanoví). Pokud se k členům
nějakým řízením osudu nedostane poštovní složenka na zaplacení
příspěvků, lze tak učinit i bez ní zasláním členského příspěvku
vlastní poukázkou na adresu: Ing. Jaromír Dohnalík, Okrouhlá 6, 625 00 Brno, případně se s ním
spojit telefonicky a požádat o číslo bankovního konta.
Brasiliparodia hamatacantha var. albispina
V odpoledním přednáškovém bloku vystoupili přátelé Stuchlík – s
pokračováním jeho práce týkající se utřídění známých rostlin
velkorodu Notocactus sensu Buxbaum. Jako samozřejmost přijali
přítomní celou řadu dokonalých fotografií, jak se zdá, nyní
pořizovaných digitální technikou, což je v případě př. Stuchlíka
jistý revoluční zvrat. Jeho oblíbená zrcadlovka tímto pravděpodobně
odchází do fotografického důchodu. Tedy, pokud se nemýlím, dále
přítel Norbert Gerloff s jeho výsledky výzkumu na nalezištích.
Velice zasvěcený, znalecký komentář upoutal každého, o pěkných
fotografiích přímo z nalezišť ani nemluvě, a konečně přítel Petr
Kaloč ukázal několik zajímavých postřehů ze svého skleníku a
přednesl několik námětů k zapřemýšlení. I on měl přednášku – lze-li
to tak vůbec nazvat – doplněnou instruktážními obrázky. Z výrazu
naslouchajících se dalo usuzovat, že všechny tři přednášky zaujaly a
taky trochu potěšily. Bývají zpravidla podnětem k další intenzivní
práci ve skleníku resp. ve sbírce vůbec.
V sobotu pozdě odpoledne byla na poslední chvíli dojednána návštěva
sbírky Vladimíra Poláška ve Zlíně. Krásná sbírka vybavená vším, co
její majitel chce, aby obsahovala, v krásném prostředí vysoko nad
krajským městem a uprostřed zdravé zeleně stála za shlédnutí.
Zahrada okolo domu a skleníků je osázená zajímavými exotickými
dřevinami, že si připadáte, jako v jiném světě. Z kuloárových řečí
neunikla pozornosti informace, že majitel se pilně učí španělštinu,
aby při svých cestách na přírodní stanoviště disponoval dostatečnou
slovní zásobou pro konzultaci s domorodým obyvatelstvem. Touto
návštěvou v podstatě skončil sobotní program. Jen na hotelu
ubytovaní účastníci měli k dispozici celý večer pro nekonečné
zasvěcené diskuse na téma kaktusy a kdovíco.
Nedělní program, ten už pravidelně bývá zadán sbírkám, pokud v okolí
jsou a pokud jsou jejich majitelé ochotni přijmout návštěvu osmi,
deseti lidí. Tentokrát hned po ránu přišla na řadu pěkná sbírka pana
Jaroslava Janoty v Dešné. Nový barák na krásné parcele u lesa,
zřejmě všechno nová zástavba. U baráku velice vkusně přilepený
skleník přístupný zvenčí i zevnitř, ve skleníku krásné rostliny.
Další rostliny byly umístěny v stolových pařeništích vedle domu
případně na zahradě. Ze stavu rostlin je patrné, že se těší velké
pozornosti majitele a jsou v dobrých rukou. Nad některými rostlinami
bylo třeba postát delší čas, aby ses mohl nabažit všeho, co z nich
vyzařovalo. Neřidiči ochutnali valašskou slivovičku. Řidičům nedali,
přestože by k posílení kuráže před tím, co je čeká, nějaký ten
životabudič potřebovali.
Na mysli mám cestu k příteli Jiřímu Pešatovi (úřadující předseda
zlínské organizace). Ten žije a má sbírku v Lipové, což je místo
poblíž Slavičína. Nicméně z Deštné jsme se do sbírky dostávali
krkolomnou asfaltkou přes valašské kotáry a připadali si tak někdy
jako na tréninku na Barumku. Husí kůže z cesty nám sotva zmizela a
už jsme byli vtaženi do dalšího vzrušujícího dění. Rostliny přítele
Pešata jsou opravdu pečlivě pěstované. Zvláště jihozápad USA a
některé Mexiko vypadají jako čerstvě přenesené z volné přírody. Je
vidět, že horské prostředí, snad i čistší vzduch a hlavně pěstování
po „širákem“ je to nejlepší, co bylo lze rostlinám nabídnout.
Nejvíce tato technika hoví rodům a druhům, které jsou ve svém
přirozeném prostředí zvyklí na neustálý pohyb větru. Zde jej mají a
k tomu noční rosa, občas nenadálý déšť, nefiltrované slunce
Vizovických vrchů a maličkost: srdce majitele. No, jen tak dál a
brzy nebude třeba jezdil pro semena do Mexika…
Závěrečné dvě návštěvy se přesunuly na kroměřížsko. V Kvasicích mají
sbírku manželé Dupalovi. Předmětem jejich pěstování je všechno, co
si říká kaktus. Je zde zastoupena jak severní část amerického
kontinentu, tak i jižní. Ostatní sukulenty mají jaksi do skleníků
vstup zapovězen.
Návštěva ve sbírce př.
Dupala v Kvasicích
Překrásnou sbírku ve Střížovicích mají manželé Kvasničkovi. Lojza je
zatížen na kaktusy, Drahomíra na ostatní sukulenty. Čistota, pořádek
a krásně pěstované rostliny, to je charakteristika skleníků
Kvasničkových. Specializace zde není žádná. Je sice pravda, že
některé rody mají sklon ke kompletaci, ale to jen tak mimochodem.
Přítel Kvasnička si už od mládí osvojil roubování a Peireskiopsis,
proto nemá žádné problémy s doplňování sbírky o nové rostliny, i
kdyby to byly ty sebenejobtížnější kategorie. Na „kolících“ neustále
narůstá nová a nová baterie roubovanců, které následně přeroubovává
či co s tím dělá. Nejsou výjimky, že některé malé potvůrky vykvetou
ještě týž rok, co byly z výsevu naroubovány na kolík Peireskie.
Těžko si představit, že by se snad někomu u Kvasničků nelíbilo.
Notocactus scopa
×
herteri (sbírka A. Kvasnička)
Zde v podstatě skončila společná pouť účastníků výroční členské
schůze. Následně se začali rozjíždět tu do Frenštátu pod Radhoštěm,
tu do České Třebové, tu do Luhačovic, zbytek do Brna a odtud kamsi
na samotu u Dobříše kde žije Luboš Berka či na jihozápad Německa,
kde žije Norbert Gerloff.
Závěrem je možno konstatovat, že ta letošní schůze byla poněkud
jiná, než předchozí. Jaksi srdečnější a hodně přátelská. Alespoň to
tak cítím já, který jsem už výročních schůzí Notosekce absolvoval
přinejmenším hodně. Není překvapením, že už byla předložena nabídka
přítele Králíka z Lipníka nad Bečvou, aby zajistil příští schůzi v
roce 2011 právě v tomto historickém a v současné době velice krásně
zrenovovaném městě pod Helfštýnem.
Slavomír Dupal
e-mail: S.Dupal@seznam.cz
|