Byl jsem požádán o sepsání průběhu letošní schůze Notosekce. Př. Dupal vážně onemocněl, pokusím se ho v roli zpravodaje nahradit.
Setkání zorganizoval př. Petr Kaloč v hotelu „U Veterána“ v městečku Frenštát pod Radhoštěm. Příjemné prostředí, jako bonus čistý horský vzduch, jen ceny „brněnské“. Sjížděli jsme se tradičně již od pátku, posedět, popovídat, zlikvidovat nějaký alkohol a vyspat se na sobotu.
Sobotní schůzi Notosekce tradičně zahájil Standa Stuchlík, tímto bych mu chtěl poděkovat za to, že Notosekci drží stále „nad vodou“, bez jeho entuziasmu bychom rychle skončili. Přivítal účastníky. Letos nás bylo jenom deset plus dva přátelé z Polska. Poděkoval organizátorům loňské schůze Notosekce, přečetl zprávu o činnosti za období 28. 9. 2015 – 27. 8. 2016. Zmínil problémy s vydáváním Minimusu, klasicky jako každým rok chybí autoři i finance. Př. J. Štembera zpracovává Minimus elektronicky, tato verze má zatím zpoždění. Výhledově by se měly převést do elektronické podoby i starší ročníky. Díky sponzorům z řad členů Notosekce se bude vydávat Minimus i „papírově“. V souvislosti se změnami ve spolkové činnosti podle nového Občanského zákoníku se zatím neví, co s tím, budeme čekat na reakci úředníků. Byla zmíněna i činnost archivu, měla by se zpřístupnit na internetu. Minimus na internetu bude přístupný i členům Internoto, členové Notosekce mají naopak možnost využívat webové stránky Internoto.
Dále byly předneseny pokladní i revizní zprávy. Tradičně bylo konstatováno, že chybí peníze na vydávání Minimusu, snad pomohou, jako vždy, sponzoři z řad členů.
Bylo dohodnuto uskutečnit další schůzi Notosekce u osvědčeného organizátora Jirky Grunda v České Třebové.
Schůzi na dálku pozdravil J. Vích a zdravici schůzi Notosekce poslal také nemocný přítel a donedávna předseda Internoto Norbert Gerloff:
Milí přátelé rodu Notocactus v České republice!
Ze zdravotních důvodů se již nemohu zúčastnit jednání Notosekce. Je mi to líto, protože jsem si v posledních šesti letech velmi užíval pobytu u vás. Zlomyslní přátelé říkají, že jsem býval u vás jenom kvůli kulinářským požitkům. Souhlasí to jenom částečně, protože jsem měl opravdu velmi rád donesené švestkové buchty, vlastnoručně vyrobené víno nebo lihovinu. Ale měl jsem velmi rád také nedělní návštěvy ve vašich sbírkách spojené se vším, co se urodilo na zahradě. Nejdůležitější byly ale odborné hovory o kultuře a rostlinách. Měl jsem se co učit. Přednáškový program byl v posledních letech lepší než u nás v Internoto – posílám vám proto velký kompliment. Přeji vám dobrý průběh jednání a každému jednotlivě pevné zdraví.
Váš Norbert
Mně osobně budou chybět jeho temperamentní spory s př. Stuchlíkem a jinými o tom, co která „kytka“ vlastně je zač, některá slova tlumočník raději nepřekládal. Po „úřadování“ byly zahájeny přednášky, nyní tedy k nim.
Wolfgang Prauser je nový předseda Internoto. Ve své přednášce „Concinni a Tabulares: Popsané druhy a variety (a jejich rozlišovací znaky)“ představil N. tabularis (popsán před sto padesáti lety), apricus, bommeljei, multicostatus, agnetae, blaauwianus, brederooianus a N. concinnus spolu s mými oblíbenými varietami tohoto druhu. Některé rostliny měly nezvyklou barvu květů. Přednáška byla zajímavá a na obvyklé úrovni – to ostatně platí i o ostatních přednášejících, abych se posléze nemusel opakovat.
Wolf-Rainer Abraham byl u nás na schůzi Notosekce poprvé již před třiceti třemi lety. Zvolil téma „Vzácné a málo známé notokaktusy z Rio Grande do Sul, jižní Brazílie“. Uvedu (snad bez zkomolení) některé druhy – schválně, kdo je zná nebo snad viděl: N. nigrileptacanthus, dalvae, spinibarbis. Dále zmínil Wigginsia turbinata a jiné neidentifikovatelné wigginsie. W.-R. Abraham má zvláštní zvyk – nikomu nesdělí, kde se nalézají rostliny, které objevil. Na otázku: „Kde to roste?“ prý odpovídá: „V Brazílii“.
Př. Stuchlík probral okruh N. herteri se zaměřením na vzhled rostlin v přírodě a v kultuře. Zmínil N. rubriflorus, katharinae a podle mého notokaktus s nejhezčím květem – N. roseoluteus. Přednesl také poznámky o okruhu N. horstii, to je zvláštní skupina v rodu Notocactus. Liší se vzhledem a růstovou strategií, rostliny kvetou většinou až na podzim. Jsou to vůbec „pravé“ notokaktusy nebo by jim – podle mého názoru – slušel jiný status? Třeba to nějaký botanik – taxonom rozlouskne.
Poslední přednáška byla pozdravená prezentace N. Gerloffa. Týkala se N. ruoffii, který roste spolu s N. minimus a N. arechavaletae.
Odpoledne jsme se odebrali do sbírky organizátora akce, P. Kaloče. Má skleník a pařeniště v zahradní kolonii, pěstuje podobně jako já určitou všehochuť. Hlavně se věnuje wigginsiím, má i gymnokalycia, už jich mám také pár doma. V žádné sbírce jsme za rostliny neplatili, inu Morava. W. Prauser dovezl dvě láhve likéru z Hannoveru, dobře se to pilo, ale bylo to zrádné, i já jsem se držel zpátky. Večer bylo jako obvykle posezení u piva a nezbytný spánek.
Ráno po snídani jsme absolvovali dvě sbírky. J. Veřmiřovský pěstuje ledasco, má celý skleník „fosuláčů“. Až je člověk vidí takhle pohromadě, uvědomí si, že název „stejnokaktusy“ je zcela na místě. Obdivuji toho, kdo se v nich alespoň trochu vyzná. Chtěl bych se dožít toho, že v nich udělá někdo pořádek. Odcházel jsem spokojeně s několika vzorky rostlin a darovanými podnožemi.
Návštěva u V. Bortla byla vynikající tečkou za setkáním notofilů. Kromě kaktusů sbírá snad všechno, popsal bych tím další stránku, kdybych měl všechno vyjmenovat. Zmíním jen žehličky, motýly, zbraně. Na otázku, kde na to bere čas, odpověděl: „Nevím.“ Sbírá rostliny, které jsem naposledy viděl u př. Fleischera v brněnském komunálu. Viděl jsem výstavní melokaktusy a kvetoucí arojadoe.
A přišel čas se rozejít, ale s příslibem setkání v České Třebové. Snad kaktusářský Bůh umožní přes pokročilejší věk nás všech další setkání. Zase to bylo fajn, díky, Petře Kaloči.
P. S.: Děkuji i Českým drahám, a. s., že mne dopravovaly asi 100 km 6,5 hodiny.
Na nových stránkách se ještě stále pracuje...
Chcete-li se podívat na původní stránky, klikněte ZDE