V sobotu 20. srpna se uskutečnila v souladu s plánem práce odsouhlaseným na loňském jednání výroční členská schůze Notosekce. Uskutečnila se v Lipníku nad Bečvou, v místě, které se osvědčilo pro tento způsob výročního rokování notofilů. Tentokrát byl změněn lokál, když jednání proběhlo v útrobách restaurace Pivovarský šenk. Důvodem změny bylo vytvoření lepších podmínek pro prezentaci obrázků, doprovázejících přednášky.
Úderem desáté hodiny – po uctění památky nedávno zesnulého nestora velkorodu Notocactus – Jožky Nedůchala – schůze zahájila přednesením nezbytných, stanovami předepsaných zpráv – o činnosti za uplynulé období, spojené s návrhem plánu práce na období mezi touto a příští výroční schůzí, zprávou o hospodaření a zprávou revizní. Sedmnáct účastníků pozorně vyslechlo tyto formality a posléze hlasováním potvrdilo jejich platnost. Pro pořádek je třeba uvést, že zprávy o činnosti a zprávu o hospodaření přednesl předseda Stanislav Stuchlík, verdikt revizní komise přednesl její šéf Bohdan Hiekisch.
Plán práce na příští rok je strukturálně totožný s tím letošním, ukládá vydávání časopisu Minimus dvakrát do roka, uspořádání výroční členské schůze a schůze výboru v mezidobí mezi oběma výročními schůzemi. S uspokojením bylo konstatováno, že organizace má dostatek prostředků na vydávání časopisu v příštím roce. Problematika financí je vždy úzkým profilem v plánování další činnosti Notosekce. Naopak trvají připomínky ke kvalitě webových stránek. Průběžná aktualizace je nutná. Je třeba, aby se o Notosekci vědělo, aby i široká kaktusářská veřejnost měla dostatek informací o poslání a novinkách, vycházejících ze života Notosekce.
Rok 2011 je podle stanov rokem volebním. Proběhla proto volba nového vedení. Vedení reprezentují Stanislav Stuchlík, Jaromír Dohnalík, Slavomír Dupal, revizní komisi pak budou zajišťovat Bohdan Hiekisch a Milan Kovář.
V následující diskusi si Norbert Gerloff posteskl nad úpadkem členské základny v Německu, Česku a okolních státech. Téměř nulový je přírůstek nových členů, nehovoříc o mládeži. Dochází k znehodnocování a znedůvěryhodnění jména Notocactus, když se do něj navážejí teoretičtí botanici, postrádající bezprostřední kontakt s rostlinami tohoto rodu a snaží se jej nahradit rodem Parodia. Celou paletu značně rozdílných a jednoznačně vymezených rostlin sdružují pod jediný druhový název. To je cesta vedoucí k zániku jasných taxonů ve sbírkách, cesta do pekel. V tomto ohledu lze označit počínání takovýchto takybotaniků za škodlivé.
V další části programu proběhly tři přednášky. Norbert Gerloff hovořil o výskytu podrodu Eriocactus v Paraguayi i v Brazílii. Zajímavé postřehy byly dokumentovány zajímavými obrázky. Dostalo se i na uruguayské rostliny, prezentován byl Notocactus werdermannianus. Bohužel, promítací technika při této přednášce poněkud znehodnocovala kvalitu snímků (po následném zásahu vedení restaurace byla vyměněna reprodukční technika, promítalo se prostřednictvím televize a s výrazně lepší kvalitou). Přednáška Jaroslava Vícha se zaměřila jen na problematiku Notocactus villa-velhensis resp. carambeiensis. Autor navštívil přírodu v okolí skalního města Vila-Velha a prohlédl si několik lokalit, které nabízejí rostliny zmiňovaného okruhu. Z kvalitních obrázků bylo zřejmé, že variační šíře tohoto druhu (var.) je značná. Kromě popsaných druhů je zde celá škála rostlin, vyznačujících se většími či menšími nuancemi oproti originálním taxonům. Potvrzuje se tím myšlenka, že kaktusy skupiny Paucispini nelze posuzovat striktně podle popisu, ale je třeba jistá benevolence, připouštějící přirozený variační rozptyl v rámci stejného taxonu. To nic nemění na faktu, že oba referované taxony patří mezi krásné příslušníky specializovaných sbírek notokaktusů a naší povinností je pěstovat je a dále šířit do sbírek i nespecialistů.
Závěrečnou přednáškou pokračoval Stanislav Stuchlík v seznámení s vlastní strukturou rodu Notocactus v rozdělení do podrodů a následnou prezentací jejich jednotlivých zástupců. Dokončen byl průřez podrodem Gymnocephalus, jehož začátek byl předveden vloni ve Zlíně. Ukázky rostlin jednak ze sbírek (převážně vlastní), jednak z volné přírody a originálních stanovišť umocnily celkový dojem.
Neoficiální část schůze vyplnily návštěvy čtyř sbírek – z toho tří lipnických kaktusářů – a věřte, bylo na co se dívat. Se sbírkou Josefa Králíka se měli možnost seznámit účastníci schůze již před dvěma lety, kdy byla schůze rovněž v Lipníku n. Bečvou. Ranní návštěva ukázala, že rostlinám svědčí rosa a vlhký vzduch zahrady stejně tak jako volný přístup vzduchu. Velké množství semenáčů ve velmi dobrém kvalitě je shromážděno ve skleníku „na patře“.
Miroslav Strnad staví velký skleník o rozloze 90 m2, rovněž „na patře“, a předpokládá, že ještě letos v něm budou rostliny trvale umístěny. Všehochuť velmi pěkných rostlin, dosud umístěných ve sklenících na zahradě, stála za shlédnutí. Prakticky tak bylo možno např. přednášku o Notocactus werdermannianus doplnit o pohled na mísu krásných rostlin tohoto druhu.
Rostislav Maloch pěstuje především čilské rostliny a sulkorebucie. Rostlin, vyrovnaných jako vojáci na cvičišti, je nepřeberné množství a přátelé těchto kaktusů mají co obdivovat. Při obdivování kolekce Neowerdermannia vorwerkii jsme se také dozvěděli, jaké jsou s nimi problémy při pěstování.
Za sbírkou Vladislava Zatloukala v Oprostovicích se musí jet čtvrthodinku autem z Lipníku n. Bečvou. Rovněž tato sbírka kaktusů je umístěna „na patře“ – místo kusu střechy. Daří se zde především ariokarpusům, ale zastoupena je celá řada dalších kaktusů, notokaktusy nevyjímaje. Kolekce netřesků je umístěna v pařeništi na zahradě.
Obecně je možné říci, že díky porevolučnímu dobrovolnému předání převážné části průmyslu do zahraničí, kterého jsme byli svědky v devadesátých letech minulého století, se vzduch nad našimi městy značně vyčistil. Výjimkou není ani Lipník nad Bečvou. Sbírkové rostliny jsou čisté, krásně rostlé, nedeformované, prostě lahodící oku. Kromě sbírkových kolekcí dorůstá množství semenáčků a roubovanců určených pro obohacení trhu a propagaci kaktusů. Výnosy pak pokryjí část nákladů na udržování sbírky.
Dá se bez obav říci, že pobyt mezi spřízněnými dušemi notofilů byl příjemný. Zhruba za rok na shledanou na další výroční členské schůzi.
Na nových stránkách se ještě stále pracuje...
Chcete-li se podívat na původní stránky, klikněte ZDE