Je opět za námi další rok. Kromě toho, že nám přibyl další křížek na registru věku, je to období, kdy je třeba přistoupit k bilancování, zhodnocení všeho, co jsme udělali, kritiku toho, co jsme nestihli a vytčení nových plánů. Letošní rok se po kaktusářské stránce vyvíjí velice pozitivně. Klimatické poměry se začínají přizpůsobovat potřebám rostlin a ty se v takových podmínkách cítí jako doma. Díky teplé zimě přežily rostlin ono delší období roku mnohem lépe než v předchozích letech, do nové sezóny nastoupily v mnohem lepší kondici a ztráty na rostlinném materiále, ale i na nákladech za topení byly citelně nižší. Bude-li vývoj klimatu postupovat, jak slibují meteorologové a klimatologové (jsou to ti samí, co nedávno vyhrožovali návratem nové doby ledové), pak budeme za pár roků pěstovat naše miláčky celoročně pod širým nebem.

Tentokrát se hostitelské role ujal přítel Karel Čadek z Uherského Brodu. Výroční schůzi zajistil v prostorách vinárny Sovín v Boršicích u Buchlovic. Zde proběhla vlastní schůze a pro přespolní zde bylo zajištěno také nocování a stravování. Prezenční listina vypovídá o účasti patnácti členů. Je to obvyklá dávka, kterou jsme zvyklí vídat už několik posledních roků. Mezi zúčastněnými byl také pan Czaba Kádár – zástupce maďarských pěstitelů kaktusů a sukulentů.

Po nezbytných formálních procedurách sestávajících z hodnotící zprávy předsedy Stuchlíka, pokladní zprávy hospodáře Dohnalíka a návrhu plánu práce na příští roční období bylo přikročeno k přednáškám resp. vystoupením některých z přítomných. V úvodním vystoupení seznámil přítomné pan Kádár s organizací kaktusářského hnutí v Maďarsku. Z obsahu vyplynulo, že v Maďarsku jsou dvě významné kaktusářské organizace. Jedna sjednocuje zájemce o pěstování sukulentních rostlin ze západní části země, druhá sdružuje východní část. Každá má samostatné postavení. Nejsou vzájemně nijak vázány. Počet členů v každé z nich je přibližně 400. Organizace vydávají časopisy s odbornou kaktusářskou tématikou na velmi dobré technické úrovni. V současnosti probíhá iniciativa na případné sloučení organizací do jednoho většího celku, přičemž se však nedá předvídat, jak tato snaha dopadne. Účastníci schůze si mohli některé časopisy a knihy prohlédnout. Všeobecně bylo lze pozorovat obdiv nad jejich kvalitou.

Následující vystoupení Stanislava Stuchlíka se zabývalo problematikou určování příslušnosti rostlin k podrodu malakokarpus. Na množství pěkných obrázků dokumentoval nejednoznačnost a rozmanitost tvarů, vytrnění, květů, semen a dalších morfologických znaků příslušníků tohoto podrodu. Návod, jak jednoznačně zařadit druhy rodu Notocactus do zmíněného podrodu, jak už bývá v naší branži zvykem, deklarován nebyl. Rozmanitost v rámci podrodu Malacocarpus je natolik značná, že k určení příslušnosti je třeba řady organoleptických schopností a citu. Současně byla ale vyslovena naděje, že opravdový zájemce o tuto skupinu rostlin si svoji metodu určování příslušnosti vytvoří a rostliny bezpečně do podrodu zařadí. Dojem udělaly vyobrazené exempláře malakokarpusů, které ilustrovaly probíhající výklad. Některé také z přírodního prostředí, protože referující opakovaně navštívil naleziště předmětných našich rostlin v Brazílii a přilehlých hraničních oblastech.

Závěr přednáškového bloku patřil hostiteli – Karlu Čadkovi. Není to tak dávno, co navštívil naleziště kaktusů v Chile, odkud má spousty zajímavých a kvalitních obrázků pořízených digitální technikou. Ukázky rostlin rodů Copiapoa a blízkých příbuzných rodů zaujaly každého, byť se o tento sortiment pěstitelsky nezajímá. Je třeba přiznat, že některé rostliny se od jejich jmenovců vypěstovaných ve sbírkách tolik liší.

Krátká diskuse se zaměřila na termín pořádání výroční schůze Notosekce. Přítel Vavrouch navrhuje stanovení pevného termínu, aby jej bylo možno zařadit do kalendáře pravidelně se opakujících akcí českého kaktusářského dění. V současné době některé kaktusářské aktivity jedna s druhou vzájemně kolidují. Rozhodování, kterou navštívit a nebo kterou naopak vynechat jednak není jednoduché, jednak je na úkor akcí samotných. Schůze v tomto smyslu neučinila definitivní závěr. Příští výroční schůze se uskuteční zhruba ve stejném termínu – předposlední víkend v srpnu s rizikem, že dojde k souběhu s jinou kaktusářskou sešlostí.

Odpolední program byl zasvěcen návštěvám sbírek. Celkem tři sbírky tvořily nabídku, kterou hostitel nabídl. Třešinkou na dortu byla pěstírna přítele Čadka v Uherském Brodě. Rozsáhlý skleník krytý moderní plastovou krytinou je přeplněn množstvím krabiček nabitých semenáčky všech rodů a druhů. Mnohé doslova přetékají. Vedle toho je po zahradě ještě řada dalších menších kultivačních zařízení, v nichž se obdivu těší spousty zdravých a kvalitních semenáčků. Není divu, že si účastníci odváželi dostatek nového materiálu, kterým obohatí své beztak už kapacitně přeplněné skleníky.

Na večer byla ještě pro zbylé domluvena prohlídka sovínského vinného sklepa s ochutnávkou místních dobrot. Doba burčáků…

Co uvést na závěr? V první řadě poděkujme všem přítomným, že si udělali čas a na výroční schůzi přijeli. Jenom díky jim je naše organizace ještě akceschopná. Karel Čadek si zaslouží speciální poděkování za vzornou přípravu a vše, co s výroční schůzí souvisí. Výbor Notosekce tedy děkuje všem jmenovaným a těší se na příští setkání za rok v České Třebové. Pořadatelské role se ujme přítel Grund, který má v tomto směru už dostatek zkušeností.