Ve dnech 6. a 7. září se uskutečnila výroční členská schůze Notosekce. Tentokrát se hostitelským městem staly „Hanácké Benátky“ – Litovel a hostitelem samotným byl člen Notosekce, přítel Vavrouch. Je záhadou, jak to vedení Notosekce dělá, když plánuje termín, místo a program výročních schůzí, ale jisté je, že se zpravidla trefí do pěkného počasí i do pěkného okolí. Výjimkou nebyla ani letošní výroční schůze. Po týdnu spíš uplakaného počasí přišla slunná sobota a pak i neděle, aby následoval podmračený a méně vlídný pracovní týden.

Je pravda, že plénum schůze tvoří obvyklá sestava skalních notofilů, kteří se už těší na setkání se známými tvářemi. Není pak divu, že atmosféra je velice přátelská a družná. Tu hrstku tentokrát reprezentovala sedmnáctka přítomných, kteří přijeli do Litovle z různých, často dost odlehlých míst republiky. Salonek a pak restaurace hotelu Záložna byly jenom pro nás. Stejně tomu bylo i s ubytováním, které navíc bylo na současné poměry nezvykle levné…

Oficiálně byla schůze zahájena v 9 hodin v sobotu. Zahájení se omezilo na neformální přivítání, seznámení s následujícím programem a pokračovaly prohlídky sbírek. Tento postup se osvědčil už v loňském roce v České Třebové, když pěkného slunečného počasí přes den bylo využito k návštěvám sbírek a večer, po setmění, se přešlo k výročnímu rokování, promítání diapřednášek a diskusím. Kaktusářská politika byla ponechána na večerní čas. Kladem bylo přirozené zatemnění, tolik důležité k promítání diapozitivů. Protože jsou účastníci skoro vesměs ubytovaní v zařízení, není třeba omezovat délku schůze. Kdo chce posedět, posedí, kdo je unavený, může odejít. Odchází však jen málokdo.

Prohlídky svých sbírek umožnili přátelé z nejbližšího okolí: Ivan Milt z Nasobůrek, přítel Šibal rovněž z Nasobůrek, přítel Vyhlídal z Újezda u Uničova a olomoucký kaktusář přítel Šíma. V Nasobůrkách zaujala špičková kolekce gymnokalycií přítele Milta, u Šibalů zvláště lobivie, jejichž specializovaná kolekce je pro mnohého návštěvníka překvapením. Měli jste vidět, jak skalní notofilové nakupovali lobivie!

Přítel Šíma, jak už jsem uvedl, bydlí v Olomouci a zde má i své kaktusové království. Vlastní velkou univerzální sbírku všech rodů. Snad nejvíce se dá napočítat melokaktusů, ale úctyhodně je zde i vzrostlých ferokaktusů, lofofór, echinocereusů. Ve dvou sklenících a v řadě prosklených beden najdete vše, co vaše fajnové oko vidět chce. Za pozornost stojí, že bez problému vedle sebe stojí a zdárně prosperují melokaktusy, diskokaktusy a pak echinomastusy (!) a vůbec neberou zřetel na to, že jedny jsou teplomilné, jiné naopak žádají drsnější podmínky nehledě na to, že jednou jde o rostliny s vysokými požadavky na vodu, druhdy choulostivé. Teorie neteorie – daří se jim skvěle. A těch výsevů!

Čtvrtým zastavením byla sbírka přítele Vyhlídala v Újezdu u Uničova. Odevšad si účastníci přinesli cenné trofeje, které obohatí sortiment jejich skleníků, skleníčků a pařenišť.

Hlavní jednací program vypukl po osmnácté hodině. Předseda Stuchlík přednesl výroční zprávu. V ní vzpomněl nedávného úmrtí spoluzakládajícího člena Notosekce – Karla Donta. Přítomní povstáním a minutou ticha uctili památku tohoto dlouholetého funkcionáře a propagátora rodu Notocactus a nejen jeho. Potěšitelná je informace o náplni Minimusu 2003. Letošní ročník je v konceptu kompletně hotov, v současné době probíhají korektury a odborné posudky (J. Nedůchal). Kontakt redakční rady s tiskárnou je osobní, což přineslo lepší operativu a celkově lepší vzájemné dorozumívání. V této souvislosti vzpomněl předseda neaktuální internetovskou stránku a uložil opatření k nápravě. Z výroční zprávy je patrné, že programové úkoly na rok 2003 tak, jak je stanovila minulá výroční členská schůze, byly splněny. V podobných tendencích jako vloni jsou přijaty úkoly plánu práce i pro období do výroční schůze v roce 2004.

Notoricky se opakují výzvy k dodání příspěvků do Minimusu, aby to nebyl časopis jednoho muže, nicméně vždy zůstane jen u výzev a dál nic. O to víc je třeba vyzvednout úsilí i výsledky redakční práce samého šéfa Notosekce, Standy Stuchlíka, který je schopen dát dohromady jednotlivá čísla a pokud nejde o vyšší moc, pak i v dohodnutých termínech. Není už mnoho organizací, které by si dovolily vydávat vlastní periodikum! I když to nahlas nezaznělo, z kuloárů bylo zřejmé, že redaktor Minimusu má mezi čtenáři obdiv. Poděkování je na místě také v případě tiskárny v Přerově, která redakční radě vychází všestranně vstříc.

Předběžně bylo dohodnuto místo uspořádání příští výroční schůze – Česká Třebová. Organizační přípravou byl pověřen přítel Grund, jež se už v minulosti osvědčil. Zúčastnění v Litovli se už teď těší a chystají do východních Čech na prázdninovou výroční schůzi, která bude dvacátá v pořadí po odchodu MUDr. Janouška. Co vy další? Neuděláte si čas, nepřipojíte se, nepřijdete si popovídat, poučit nebo jen se zúčastněným představit? Vždyť se ani neznáme!?

Protože uplynulo funkční období starého vedení Notosekce a její revizní komise, volily se nové orgány. Do vedení byli zvoleni J. Dohnalík, S. Dupal, S. Stuchlík a L Vyhnalík, do revizní komise Z. Podroužek a Z. Vrabec. Po ukončení vlastní schůze následoval přednáškový program. Nejprve Z. Vrabec pohovořil o dvou odnožujících rostlinách ze své sbírky, které vypěstoval ze semen N. rutilans a N. uebelmannianus. Obsahem další přednášky byly malakokarpusy na stanovištích v jižní Brazílii, které nafotografoval během své cesty po tomto území S. Stuchlík, a poslední přednášku s obrázky rostlin z vlastní sbírky a zvukovým záznamem z magnetofonu měl S. Dupal.

Máte-li dojem, že v onen večer všechno skončilo, pak vás vyvedu z omylu. Před časem se zrodil nový fenomén a ten kupodivu trvá. Zmínka byla o něm už v podobném povídání o loňské výroční členské schůzi v České Třebové. Účastníci schůze se nerozjíždějí přímo do svých domovů. Jejich cesty jsou často velmi a nelogicky klikaté a vůbec ne nejkratší. S využitím dopravních prostředků svých i dopravních prostředků přátel využijí volného nedělního času k návštěvě sbírek ve vzdáleném okolí, které jsou aspoň teoreticky ve směru domovského cíle. Vloni Severočeši a Pražáci spolu s Brňany našli cestu z České Třebové přes Svitavy, Brno a přilehlé okolí. Tentokrát v podstatě ve stejném složení ještě zabrousili do Chropyně, ke Kvasničkům do Střížovic, do Kroměříže a pak opět na Brněnsko. Vůbec nespěchali. A kdy se dostali domů? Mohli by vyprávět…! Prostě idyla.