Svátek Tří králů připadá na 6. ledna a právě v tento den zemřel Jiří Kolařík, dlouholetý člen Notosekce. Je sice pravdou, že už v posledních letech nebyl tak aktivní v Notosekci jako dříve, ale přesto jsme se s jeho překladatelskou činností mohli setkávat pravidelně při schůzích Notosekce. Naposledy to bylo v Plzni, kde překládal přednášky z češtiny do němčiny nebo naopak, protože to bylo na společném jednání Internota a Notosekce. Měl pěkný zápřah, vystřídání odmítal, a několikahodinový maraton zvládl suverénně. Nemohu zapomenout ani na to, že Notosekci podporoval i finančně, jeho členský příspěvek byl vždy vyšší než základní.


Pokud si prohlédnete starší Minimusy z osmdesátých let, velmi často se můžete s jeho jménem setkat. Pravidelně to bylo ve spojení se jménem Kamil Lisal, se kterým vytvořil úspěšný autorský tandem. Dvojice se nejvíce zviditelnila prvními popisy Notocactus arnostianus a Notocactus ritterianus a také jimi vypracovanou teorií přechodných druhů (notokaktusy se stavbou květů mezi tehdejšími podrody Notocactus a Neonotocactus).

Od roku 1983 byl Jirka jako emigrant v Německu. Zdejšího pobytu využil nejen k tomu, že se naučil výborně německy, ale seznámil se také s řadou významných notofilů – jmenuji alespoň Norberta Gerloffa. S Jirkovým jménem jako autora se můžeme setkat také na stránkách časopisu Internoto, opět především ve spojení s Kamilem Lisalem, ale např. i s Norbertem Gerloffem.

Po listopadové revoluci se Jirka vrátil zpět, ale k notokaktusům ho to už tak netáhlo. Sice se objevoval na schůzích Notosekce i Internota, ale v jeho kaktusářském směřování převládl zájem o mrazuvzdorné kaktusy, především o rod Tephrocactus. Takže i když jezdil za kaktusy do jejich domoviny (Argentina, Bolívie, Chile, Peru), notokaktusy už byly mimo sféru jeho zájmu.

V dějinách rodu Notocactus zůstane jeho jméno u dvou druhů rodu, ale v myslích notofilů bude zaujímat mnohem více místa pro vše, co pro ně udělal.

Stanislav Stuchlík