Notocactus  sp. L 502 Sierra Ancasti
Stanislav Stuchlík
(Minimus 1/98 str.10-11)

K napsání této poznámky mne vedla jedna pasáž z přednášky W. Rausche na setkání kaktusářů v Blansku v září 1997, při kterém měla svou schůzi také Notosekce. W. Rausch totiž ukázal na jednom ze svých obrázků vedle sebe červeně a žlutě kvetoucí rostliny, které nazval Notocactus ze Sierra Ancasti, sbíraný Lauem. Hned na místě bylo po kratičké diskusi upřesněno, že se jedná o polní číslo L 502. Právě toto mne přivedlo k myšlence, jak je to s prvenstvím v objevu těchto červeně kvetoucích rostlin, které byly později v roce 1995 popsány Kieslingem jako Notocactus submammulosus ssp. minor a které mají podle popisu žluté i červené květy.

Jako nálezci červenokvětých rostlin bývají označováni Rakušané, jmenovitě H. Amerhauser, který je nalezl v roce 1988. Jenže Lauovo číslo L 502 je známo již před tímto rokem nálezu. Rostliny L 502 jsou ve sbírkách, já sám jsem je již před časem (přesněji řečeno v roce 1983) dostal z tehdejšího NDR, tam tedy by snad měly býti dnes ještě také. Ale nepostřehl jsem, že by tyto rostliny měly také červené květy, ani v literatuře o tom není zmínka - kromě prvního popisu. Dosti mne to překvapilo, protože nepokládám za příliš pravděpodobné, že kdyby se u nás v Evropě vyskytla tato červená barva květu, že by se o ní nevědělo - ať již by to bylo ve formě písemného sdělení např. v některém specializovaném, příp. obecném kakusářském časopise nebo alespoň v kuloárech, v ústním sdělení.

V časopise Notocactus, vydávaném notofily z bývalé NDR, je několikrát vzpomenut zmíněný nález pátera Laua (1985, 1988). Podle těchto článků bývá kaktus veden jako N. mammulosus, N. submammulosus nebo také N. sub-mammilatus. Rovněž obrázek byl zveřejněn, byla to rostlina ze sbírky dr. Schäfera, fotografoval Kiesling. Nikdy však nebylo vzpomenuto nic o červeném květu. U holotypu uvádí R. Kiesling datum nálezu listopad 1983, pěstován O.Ferrarim a Jardin Exotique, Monaco. Je tedy zjevné, že když již ve stejném roce byly rostliny L 502 ze Sierra Ancasti v evropských sbírkách, musel je A. Lau sbírat ještě před datem, které uvádí R. Kiesling v prvním popisu. Ke stejnému závěru, pokud jde o prvenství Laua, dochází také W. R. Abraham (1995).

Všechno to, co bylo dosud napsáno, je možné vysvětlit dvěma způsoby:

• červenokvěté rostliny byly v Evropě neznámé až do sběrů rakouských kaktusářů, ale musely být známé v Argentině, když je o nich zmínka v prvním popisu (Lauovy nálezy zde ale nejsou vzpomenuty);

• autor prvního popisu rozšířil popis květů o červenou barvu až na základě sběrů Rakušanů.

Kde ale byly celou dobu červeně kvetoucí Lauovy nálezy?